O bučícím stádečku volů... pardon, europoslanců...

Když jsem dnes poslouchal záznam z vystoupení prezidenta České republiky, pana Václava Klause, v Evropském parlamentu, měl jsem pocit, že místem vystoupení naší hlavy státu je místo zcela jiné. Ano, milí přátelé, byl to chlívek. Chlívek plný volů. Bohužel, situace byla horší. Zatímco takovému volovi nemůžeme bučení nijak vyčítat, neb toto je jeho zvířecí přirozeností, u lidí, notabene poslanců Evropského parlamentu, jde jen o projev hulvátství, neomalenosti, neúcty k jiným názorům, zkrátka lidských vlastností ne zrovna pozitivních. Nehledě na to, že já osobně neúctu k hlavě státu vnímám jako projev neúcty k nám, k Čechům, kterým mnozí eurohujeři dávají dosti okatě a nevybíravě najevo, že jsme jen státem druhé kategorie, státem, jež má jen poslušně plnit příkazy pánů.

Václav Klaus je dlouhodobě znám jako odpůrce Lisabonské smlouvy a obecně snah některých jedinců, skupin či států prohlubovat byrokracii a odčerpávat členským státům pravomoce ve prospěch centrálních bruselských orgánů. Tento názor je stejně legitimní jako názor Lisabonskou smlouvu podporující. Pokud jsou představitelé EU skutečně demokraty, ne jen atrapami demokratů, pak musí prostě a jednoduše tolerovat, že ne každý je ochotný vzdát se práva rozhodovat o své zemi a své osobě a že ne každý si přeje, aby těchto věcech rozhodoval nevolený ouřada v Bruselu. K zásadám slušného chování pak patří to, že opačný názor si vyslechnu, přičemž s nositelem názoru samozřejmě mohu, opět slušně a korektně, polemizovat. Sluší se v polemice přinést argumenty a obhájit tak své stanovisko. Na tohle ovšem mnozí europoslanci, po létech strávených v Bruselu postrádající smysl pro realitu, už dávno nejsou zvyklí. Jejich metodami je v první vlně bučení, hučení, frkání a podobné, dobytku slušející projevy. Druhá vlna pak počítá s dehonestací názorového oponenta, jeho marginalizací, jeho zesměšňováním. A ve třetí vlně přichází regulace a omezení. Chcete takovou demokracii? Já tedy ne.

Pak je tu ale další problém. Václav Klaus nehovořil v Evropském parlamentu jako nějaký Franta Vopršálek z ulice, ale jako oficiální zástupce České republiky, toho času předsednické země EU. Prezident České republiky v Evropském parlamentu zastupoval nás, občany této země, hovořil jako náš nejvyšší představitel. Ano, já jsem bučení vnímal jako urážku nás Čechu, jako důkaz toho, že s naším názorem se nepočítá. Jediné, co se od Čechů očekává, je ratifikace Lisabonu a poté poslušné plnění příkazů našich nových bruselských pánů. Což ovšem dokázal například europoslanec Cohn-Bendit, někdejší extrémista a radikál, který se patrně neúmyslně prořekl a Čechům vzkázal, že náš názor vlastně nikoho nezajímá, že máme podepsat a mlčet. Myslím, že česká zkomolenina jména pana poslance, totiž Bandit, lépe vystihuje jeho chování. Jak jinak než jako nehoráznost lze nazvat situaci, kdy na půdě svéprávného státu je hlavě tohoto státu sděleno, že náš názor není relevantní? Opravdu chcete ratifikovat smlouvu, která tento stav, dnes mnoha očekávaný, posvětí? Opravdu chcete, abychom byli jen poslušnou kolonií? Já tedy ne.

Václav Klaus má pravdu. Pro ČR není ke členství v EU alternativa. Jsem rád, že jsme před několika lety vstoupili. Nyní je však otázka, kam se má EU ubírat. Všechny možnosti jsou stejně legitimní a stejně možné. Říkat, že jedna z nich je jediná možná, je upírání práva ne demokracii. A v případě, že bychom řekli NE, pak jen prověříme demokratičnost EU a úctu eurohujerů k jejich vlastním normám. Naše NE podle současných norem musí být respektováno. Využijme naše předsednictví - řekněme rychle NE a zároveň otevřeme diskusi o budoucnosti. A budoucnost EU já osobně vidím ve svobodě, ne v regulacích... a také vidím budoucnost EU ve vrcholném orgánu bez europoslanců chovajících se jako stádečko volů...