Kongres ODS: Komu není rady, tomu není pomoci...

Při pohledu na čerstvé výsledky volby předsedy Občanské demokratické strany nic jiného říci nemohu. Když jsem před několika týdny zjistil, jak drtivou porážku ODS utrpěla v krajských a senátních volbách, nebylo mi rozhodně nejlépe. Ale viděl jsem i pozitiva. Ano, říkal jsem si, je dobře, že voliči vystavili pravicové straně nepříznivé vysvědčení nyní, protože do sněmovních voleb lze leccos změnit. Jak v oblasti personální, tak v oblasti programové. V den voleb jsem prohlásil, že nevěřím tomu, že tak drtivá porážka nezlomí vaz vedení strany, že nevěřím, že kongres nebude kongresem změny. Nuž, musím uznat, že jsem se mýlil...

Mýlil jsem se, ale copak někdo mohl očekávat, že drtivá porážka (a ono 13:0 a 23:3 prostě drtivou porážkou je) nedojde ani k náznaku sebereflexe, ani k náznaku projevu soudnosti, či dokonce ani náznaku pudu sebezáchovy? Voliči dali Občanské demokratické straně jasný signál - to, kdo vládne, a to, jak vládne, prostě pro nás, občany, není přijatelné. A když už nic jiného, očekával jsem právě pud sebezáchovy, který donutí delegáty volit změnu - z pouhé pragmatické snahy odvrátit další porážku a tím možnost nuceného odchodu z politiky. Mé odhad však neměly s realitou nic společného, většina delegátů se rozhodla, že vzkaz voličů straně nehodlá vyslyšet, že katastrofální porážka nebude mít důsledky a že naděje mnohých na změnu byly jen nadějemi falešnými. Bohužel.

Když hovořil prezident republiky, dnes již bývalý čestný předseda, pan Václav Klaus, mohl jsem jen souhlasně pokyvovat hlavou. Nejsem nekritickým obdivovatelem Václava Klause, nicméně jeho včerejší krátký projev přesně vystihoval to, co si myslím i já. Když jsem v úvodu naznačil, že jsem neměl dobré pocity z prohry pravicové strany, pak dnes říkám, že tyto špatné pocity již nemám. Jistě, mrzí mě, že jsme ztratili dobrého hejtmana, mrzí mě, že neuspělo mnoho kvalitních senátních kanidátů. To ano. Ale již mě nemrzí, že prohrála pravicová strana. Ono se totiž nic takového nestalo. ODS již s pravicovou stranou nemá mnoho společného. A odchod "otce zakladatele", který to otevřeně pojmenoval, je jen posledním, potvrzujícím důkazem. Prozatímní průběh kongresu pak dokazuje, že tento směr není jen historickým omylem, sejitím na zcestí, ale je zcela úmyslný a většinově podporovaný.

Po oněch již zmíněných volbách jsem si říkal - tak, je to v klidu, teď jistě přijde změna. A pak přijde změna i u mě a mé období nestranickosti bude ukončeno. V současné době však v ODS pro mě není místo. Pochopitelně, pro ODS mé členství je naprosto irelevantní a marginální, pro mě však obhajoba pravicových idejí byla a stále je více než zábavnou kratochvílí. Již před kongresem, kde Mirek Topolánek získal většinu nominací a bylo vcelku jasné, jak to vše dopadne, se hovořilo o vzniku nové strany. Novináři však opakovali stále dokola jednu chybu. Psali a říkali, že vznikne další pravicová strana. Ne, to není pravdou. Pokud by taková strana vznikla, byla by konečně opět v nabídce pravicová strana. Ta dnes, po "zlevicovatění" ODS, prostě chybí. Ano, osobně jsem přesvědčen, že vznik nové, skutečně pravicové (a zásadově pravicové) je žádoucí. A zda bych vstoupil? Nevím, záleží především na lidech, na idejích, na programových nosných konstrukcích, na možnostech, které bych v takové straně měl. O to však tolik nejde. Jde o to, abychom my, kteří chceme malý, levný a efektivní stát, nízké daně, liberální prostředí, měli koho volit, aby se naše poptávka po jistém typu politiky setkávala s odpovídající nabídkou.