Plošné sociální poukázky? Nepřijatelné!

Mnohá města již k této praxi přistoupila, mnohá další se k tomuto kroku teprve chystají. Nyní se dokonce připravuje novela zákona, která z této dosud obecní praxe má udělat praxi celorepublikovou, posvěcenou zákonem. Hovořím o plošném vyplácení části sociálních dávek ve formě poukázek. Něco takového pro mě není přijatelné. Ne, nevadí mi poukázky jako takové, vadí mi, že tento systém nerozlišuje mezi žadateli o sociální pomoc. Oni skutečně nejsou stejní. Jsou mezi nimi zoufalí lidé, kteří po mnoha desetiletích tvrdé dřiny ztratili svou práci. A jsou mezi nimi naprosto spokojená netáhla, pro která slovo "práce" je slovem doslova vulgárním. A jen ignorant může souhlasit s tím, že k oběma žadatelům bude stát, respektive státní úřad, přistupovat naprosto totožně. Ne, tohle není přijatelné. Musíme hledat lepší způsob. Takový, který dokáže rozumným způsobem rozlišit a který potrestá notorické zneužívače dávek, aniž by snižoval důstojnost těch, kteří se skutečně octli v nouzi.

Pokud jde o praxi měst, tam ji plně chápu. Starostové jsou lidem poměrně blízko a dobře vidí, že velká část peněz, které jsou určeny na tzv. pomoc potřebným, končí jako prolitá hrdlem, prokouřená či prohraná v automatech, a vůbec neslouží původnímu účelu, tedy jako prostředek k zajištění základních životních potřeb. Tito starostové jsou však poměrně bezmocní - nárok na dávky je dán zákonem a město slouží de facto jako průtokový ohřívač. Jediné, co může město udělat, je vydat část dávek ve formě poukázek. Bohužel, jen těžko po městech můžeme chtít, aby detailně šetřily, jakýže ten či onen žadatel je. Na to města nemají ani finanční, ani personální zázemí. A i kdyby město nakrásně chtělo a tzv. sociální šetření se provedlo, není přijatelné, aby způsob vyplácení dávek byl v rukou nevoleného státního zaměstnance. Nelze nazvat jinak než zvůlí situaci, kdy člověk je ponížen jen na základě špatné nálady úředníka. Bohužel, řešení problému není v kompetenci města, ta se jen zoufale snaží (a budiž jim za to čest, ne kritika úřadu ombudsmana, byť ten má v základním argumentu kritiky pravdu). Řešení je v kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí, potažmo Poslanecké sněmovny. 

A ve druhém jmenovaném orgánu je nyní návrh novely, který by měl problematiku řešit. A jak je v zemích českých zvykem, řeší ji špatně. Místo hledání rozumného systému, který by rozlišoval žadatele, chce nový zákon systematizovat současnou praxi měst, tedy plošné vyplácení sociálních poukázek. Nutno MPSV uznat, že s tímto nemá mnoho společného, neboť návrh je výsledkem poslaneckého vměšování se do zákonodárného procesu. Ministerstvo nyní chce vydat alespoň metodický pokyn, který by měl říkat, jak mají úřady postupovat při určování toho, jak velkou část ten či onen žadatel bude dostávat v poukázkách. Jenže... metodický pokyn není zákonem a nelze zaručit, že bude řádně dodržován. Lidé se tak dostanou do role rukojmích úředníků, a byť bude po čase špatné či zaujaté rozhodnutí opraveno, jen těžko se budou napravovat negativní stopy na lidské důstojnosti. O nároku na sociální dávku nesmí rozhodovat úředník, tento nárok musí být dán jasně a objektivně. Tak, aby do procesu rozhodování vůbec nevstoupil lidský faktor. A kritéria musí být dána předem a jednoznačně.

Co vlastně jsou sociální dávky a k čemu mají sloužit? Každý jedinec, který pracuje, odvádí část své mzdy státu. Za to logicky požaduje jisté státní služby, ale také elementární jistotu toho, že když se dostane do potíží, stát pomůže. Tedy že poskytne sociální dávky. Dle mého názoru by však právo člověka čerpat ze společné kasy mělo být závislé na tom, jakou měrou se dotyčný sám na společnosti podílel. Jinými slovy - nároky člověka, který společnosti dal hodně, by měly v nějakém smyslu být vyšší než nároky jiného, který společnosti dal málo. Jenže - jak rozlišit, kdo dal hodně, kdo dal méně a kdo dokonce jen bral? V příloze uvádím text, který jeden takový systém popisuje. Systém je elegantní a výsledkem je jedno jediné číslo, které charakterizuje přínos jednotlivce pro společnost. A právě takové hodnocení přínosu by mělo být základem spravedlivějšího systému. Ano, ti, kdo společnosti dávají málo, by dostali celou svou dávku v poukázkách. Bylo by jim dáno najevo, že mají právo na uspokojení svých základních potřeb, ale nic více a nic méně, že jejich osobní pocity nás nezajímají. Oproti tomu lidé, kteří společnosti dali hodně a nyní se octli ve skutečné nouzi, by dostávali své dávky v penězích. Jejich dávky by mohly být i vyšší. Těmto lidem by společnost dala najevo, že si jejich letitých zásluh váží a že si přeje, aby jim sociální dávky v maximální možné míře umožnily udržet si životní standard, na který jsou zvyklí. Rozdělování lidí by tak nebylo závislé na vůli úředníka, provádělo by se na základě objektivního systému, zcela nezávislého na lidském faktoru. Ti, kdo dostanou stravenky, nebudou moci říct, že byli poškozeni úřadem. Byli poškozeni, ale sami sebou, svým dosavadním životem, svým nízkým příspěvkem k blahu společnosti. A za to nemohou nadávat premiérovi, starostovi, či komukoliv z nás. Mohou spílat jen sami sobě.

Jsem rád, že se konečně řeší situace některých našich spoluobčanů, kteří si pojen společnost vykládají jako žok, ze kterého se dá neustále brát, aniž bych dali svůj podíl. Nicméně nelze řešit příživníky způsobem, který poškodí poctivé lidi v nouzi, který vážně sníží jejich lidskou důstojnost a který je doslova plivnutím do jejich tváře. Ne, my potřebujeme systém, který se k lidem bude chovat systémem - jak ty k nám, tak my k tobě. Slušným pomůžeme, neslušným ukážeme záda. Jeden takový systém jsem popsal, jistě existují další... nelíbila by se vám spíše tato cesta, která bere v úvahu jedince a jeho přínos společnosti, než cesta paušálních řešení?  

Příloha 
Text o systému sociálního skóre: http://blog.idnes.cz/blog/819/56647/SKORE.doc