Diskuse o poplatcích nekončí... nesmí skončit...

Ústavní soud tedy rozhodl, že poplatky ve zdravotnictví NEJSOU v rozporu s ústavním pořádkem České republiky... rozhodnutí bylo těsné, nicméně platné a závazné. Těm, kteří chtěli (a stále chtějí) získat politické posty tím, že budou svým vyvoleným voličským skupinám slibovat vše zadarmo (ve skutečnosti za peníze jiných spoluobčanů) byl dán zásadní úder. Ne, zdravotnictví zadarmo není a být nemůže. A pokud máme zachovat náročnou a nákladnou péči skutečně pro každého (tedy i pro voliče oněch takzvaně sociálních stran), je prostě nutné, abychom za běžnou léčbu platili nad rámec zdravotního pojištění. Nicméně tento klíčový nález Ústavního soudu nic nemění na tom, že systém poplatků tak, jak byl schválen a zaveden, není správný, není konzistentní, není v souladu s myšlenkou solidarity zdravých s nemocnými, není v souladu s myšlenkou spravedlnosti... a proto je nutné jej změnit. Jak? Pokusím se nastínit systém, který dle mého názoru může fungovat...

Poplatky u lékaře

Poplatek u lékaře ve výši 30 Kč považuji za jeden z nápadů ministra Julínka, který považuji sám o sobě za naprosto správný a rozumný. Tímto poplatkem dáváme jasně najevo, že zdravotnictví není zadarmo, že zdravotnická péče má být čerpána jen v míře nezbytně nutné (proto, abychom ušetřili peníze na náročnou léčbu vážných chorob či úrazů). Stejně tak plně souhlasím s poplatkem za pohotovost - člověk, který výjimečně pohotovostní pomoc potřebuje, nebude devadesáti korunami nijak zničen, zato různé jedince často pohotovost zneužívající tento poplatek odradí, případně alespoň "vytrestá". Samozřejmě tímto odstavcem nepozbývá v platnosti to, co bude uvedeno v dalších odstavcích.

Poplatky v lékárně

Dostáváme se k poplatkům, se kterým nesouhlasím. Ve chvíli, kdy jdu do lékárny s receptem, jsem již musel navštívit lékaře, který mi dotyčné léky předepsal. Poplatek v lékárně jen a pouze duplikuje poplatek u lékaře a jeho samotný regulační účel postrádá smysl. Je to jen bezuzdné tahání peněz z lidí skryté pod rouškou jakési regulace plýtvání, která je řešena již poplatkem u lékaře (bez návštěvy lékaře neexistuje možnost výdeje léku na recept). Pokud chceme ušetřit na tzv. levných lécích, pak na rovinu řekněme, že pojišťovny tyto léky prostě nebudou platit. To je korektní, konzistentní s politikou solidarity nemocných se zdravými, konzistentní s politikou rozumné spoluúčasti. V současné chvíli má mnoho lidí pocit (oprávněný), že platí lékárníkovi jen za to, že jim podá přesně specifikovaný lék. Souhlasil bych s poplatkem řádově ve výši 10 Kč, který bych odůvodnil jako poplatek za administrativu spojenou s receptem. Chtít však regulační poplatek od člověka, který si přichází vyzvednout životně důležité léky, mi nepřipadá únosné. Kde vidí ministr Julínek a jeho lidé zneužívání? Já ho vidím především v plýtvání levnými léky. Zpoplatněme tedy v plné výši právě ty levné léky. Nepotřebuji, aby mi pojišťovna hradila peniciliny, paraleny a jiné podobné (za tyto si rád zaplatím), zato si přeji, abych v případě, že skutečně onemocním, nebyl apriori označován jako někdo, kdo péči zneužívá a byl nucen platit regulační poplatek.

Limit pro platby

Limit, kterým se stanovuje maximální částka, kterou bude jedinec v daném roce za zdravotní péči platit v hotovosti, je sám o sobě vynikajícím nápadem, proti kterému snad nikdo nemůže nic namítat. Je to prostředek, jak ochránit ty, kteří péči potřebují nejvíce - chronicky nemocné. Nicméně samotné provedení opět (snad jako vše v této reformě) pokulhává. Do limitu se nepočítá zdaleka vše. Nepočítají se platby za pobyt v nemocnici, v případě doplatků za lék se počítá jen doplatek za lék, který je v dané skupině nejlevnější. Asi by si pan ministr jako zkušený lékař měl vzpomenout, že ne vždy je lék určený jako nejlevnější lékem, který je pro pacienta tím pravým. A já nechápu, proč má být pacient trestán za to, že potřebuje lék jiný. S poplatky v nemocnici je situace trochu jiná, tam nejde o pouhý regulační efekt, ale v případě léků navrhuji do limitu započítávat cenu za ten lék, který mi lékař předepíše. Proč? Prostě proto, že já patrně potřebuji tento lék, a ne ten, který mi byrokrat vybral jako bezplatný.

Jsem také pro diskusi o výši limitu, nebránil bych se jeho snížení například na 4 tisíce korun. Nejsem však odborář a takové změny nelze vynucovat stávkami a jinými podobnými akcemi, ale je nutné o nich diskutovat při respektování reality. Jsem však přesvědčen, že při dobré vůli by se nějakého snížení limitu dosáhnout dalo. Snížení limitu by ulevilo chronickým pacientům, kteří však platí za péči méně. Co je však pro mě absolutně nepřijatelné, je výše limitu určena podle příjmu pacienta. Jak vůbec o něčem takovém může někdo pravicově myslící uvažovat? Ten, kdo má vyšší příjem, jej má většinou proto, že více umí, více studoval, má vyšší zodpovědnost. Tedy má jej zaslouženě. A neexistuje jediný důvod jej trestat vyšším limitem - pokud jde o tzv. solidaritu (ve skutečnosti kupování si chudých voličů), tak tu lidé s vyšším příjmem již dávno splnili. Jejich zdravotní pojištění je přeci o mnoho vyšší než pojištění chudších... 

Poplatky v nemocnici

Poplatky v nemocnici jsou dalším z kroků, se kterými rámcově více než souhlasím. Nicméně je nepovažuji za čistě regulační. Jejich smysl kromě regulace spočívá v tom, že dotyčný se těmito poplatky podílí na nemedicínských nákladech své hospitalizace (lůžkoviny, energie) a podobné. Zároveň však obsahují jistý regulační prvek, neboť díky zpoplatnění se mnoho lidí snaží minimalizovat dobu své hospitalizace a mizí snaha prodloužit pobyt v nemocnici odůvodněný nižšími náklady na živobytí než v případě pobytu doma. Protože podstata těchto poplatků je kombinovaná (regulační poplatek i spoluúčast), měl by být kombinovaný i přístup k platbám pacientů. Jednou z možností (využíváno např. na Slovensku) je model, při kterém platí lidé do 21. dne své hospitalizace, dále již nikoliv. Jedná se o model, který zajišťuje jednak spoluúčast, jednak reguluje ty pobyty v nemocnici, které jsou zneužívány (pochybuji o tom, že se najde člověk, který dobrovolně bude měsíce v nemocnici), ale zároveň do hry vnáší princip solidarity zdravých s nemocnými, princip, který je velmi často zmiňován a se kterým nemohu než souhlasit. Nebo si snad někdo skutečně myslí, že například lidé s onkologickými chorobami (kde je pobyt v nemocnici často jen předzvěstí jisté smrti) či lidé s komplikovanými polytraumaty po nehodách (kdy se často vrací do života s trvalými následky) by měli být dále trestáni poplatky, které se často stanou problémem dědiců či lidí, kteří mají dost problémů s tím, aby se s handicapem zapojili do běžného života?  

Odpuštění poplatků

Snad nejčastější téma. Ten či onen vyjmenovává ty či ony skupiny, které by podle něj platit poplatky neměli. Můj názor je zcela jednoduchý a jednoznačný. Poplatky by neměly platit děti a mladiství do 18 let. Důvody jsou dva. Neznám děti, které by chtěl být nemocné, které by chtěly být v nemocnici, které by tedy simulovaly. Zkrátka si nemyslím, že by u dětí bylo nutné cokoliv regulovat. Druhým důvodem je ten, že dle mého názoru by měl regulační poplatek platit ten, kdo lékařskou péči využívá a jehož péče je tím regulována. Dítě však samo poplatek platit nemůže, a to z principiálních důvodů, kterými jsou zákony o zákazu dětské práce. Dále by neměli platit lidé, kteří mají ze zdravotních důvodů omezenou schopnost vydělat si na poplatky, tedy lidé pobírající invalidní důchod (jak odporný a nehumánní termín) či ZPS. Poplatky by také měly být odpuštěny rodičům, kteří v nemocnici doprovázejí vážně nemocné děti. Vždyť pro rodinu je velkou tragédií samo onemocnění, pobyt rodiče v nemocnici, který je často spojen s výpovědí v práci, pak znamená velkou finanční ránu pro zoufalé rodiče. Chceme v této situaci vydělávat na neštěstí lidí? Já si to tedy nepřeji.

Na druhou stranu se zmíním i o skupinách, kde jsem proti odpuštění poplatků. Jsem proti u skupiny důchodců. Je naprosto nesystémové stanovovat striktní věkové hranice více, než je nezbytně nutné (například pro plnoletost to nutné je). Navíc být důchodcem nehovoří nic ani o finanční situaci, ani o zdravotním stavu. A tak bychom se dostali do situace, kdy zdravý aktivní důchodce neplatí, zatímco mladý člověk, těžce nemocný, platí. Ne, to není moudré. Pokud je senior nemocný, pak by měl být poplatků zproštěn (případně by měly být poplatky limitovány) na základě své nemocnosti, ne na základě pouhého věku či statusu důchodce.

Dostávám se k poslední skupině, kde si (opět v rozporu s názorem zákonodárce) dovolím nesouhlasit se zákonnou úpravou. Nesouhlasím (a hrubě nesouhlasím) s tím, aby nezaměstnaní a jiní lidé tzv. v hmotné nouzi byli od poplatků zcela osvobozeni (v případě, že jsou v produktivním věku a ze zdravotního hlediska práce schopni). Nechápu, proč má neustále existovat privilegovaná skupina, které je beztrestně dovoleno bez skrupulí parazitovat na zbytku obyvatel, přičemž možnosti příživy se neustále zvyšují. Jistě namítnete, že Ústava nám nařizuje dát i flákačům jistá práva. Ano, když už pominu skutečnost, že nás slušné nazvu blbci (velmi slušně), když sami sobě nutíme trpět příživu, je to tak, nicméně to není stále důvod odpustit poplatky. Jak že bych s těmito lidmi "zatočil"? Jednoduše... nemáš peníze? Neplať, ošetření dostaneš, nicméně nezaplacený poplatek se stává součástí tvého dluhu. Možná si někdo řekne, k čemu to bude, když dotyční stejně platit nebudou. Tak černé to však není. Lidem s dluhy většina institucí již dále nepůjčí. Navíc, dluhy lze přeci vymáhat. A ne každý tzv. sociálně slabý je až tak slabý, jak prezentuje. V nejedné domácnosti, která se označuje jako sociálně slabá, nalezneme televizory, videa, domácí kina, satelity, nezřídka i automobily. A já jsem přesvědčen, že ten, kdo vlastní věci pro život nikoliv nezbytné, nemá právo chtít po ostatních, aby mu odpouštěli povinnosti. Věřím, že v případě možnosti snadné a rychlé exekuce (kde kromě dluhu přibývají i náklady této exekuce) by si mnoho lidí rozmyslelo dělat ze sebe chudáky a než mít dluhy, které je nakonec stejně dostihnou, by si prostředky ke splnění svých povinností obstarali, třeba prodejem zbytných věcí. A pokud bude někdo argumentovat, že všechny zmíněné věci mám i já, pak argumentuje hloupě. Ty věci sice skutečně mám, ovšem za své peníze, přičemž po nikom z vás nechci, aby mi odpouštěl poplatky ve zdravotnictví. Jen tak na okraj - nakolik vám připadá spravedlivé, že těžce nemocný má platit, zatímco zdravý flákač se nám na plnou hubu směje, jak s tou naší tzv. humanistickou společností vydrbal?

Závěrem

Nastínil jsem několik aspektů, které bych na tzv. zdravotnické reformě změnil. Nepokryl jsem samozřejmě vše, to v tak krátkém článku ani nejde. Snažil jsem se vypíchnout ty aspekty, které podle mého soudu jsou nejvážnější a nejobecnější. Zároveň jsem se snažil vždy vysvětlit, proč mám ten či onen názor. Nevím, co se stalo, ale poplatky tak, jak byly nastaveny, popírají principy, se kterými ODS šla do voleb. Neříkalo se snad, že reforma pomůže pracovitým oproti lemplům, nemocným oproti zdravým? Nic takového nevidím, spíše naopak. Nemocní jsou trestáni, lemplové zvýhodňováni.

A to slůvko takzvané na začátku předchozího odstavce je na místě. Nejedná se o reformu, ale jen o poplatky. Reforma je něco jiného, něco vážnějšího, s hlubším dopadem (nebyla náhodou slibována třeba personalizace zdravotního pojištění?). A taková reforma, jakou ministr Julínek připravuje, pro mě přijatelná není.... nejsem ani proti akciovkám (naopak), ani proti privatizaci (naopak), ale mám rád řád a konzistenci. Obojí mi v této reformě chybí chybí... Mám dojem, že ministr Julínek se rozhodl, že svou koncepci prosadí za každou cenu a proti všem. Odmítání dialogu, prosazování nesmyslu za každou cenu, odvolávání odborníků a šíření strachu, to opravdu není můj šálek čaje. A kdyby můj blog náhodou pan ministr Julínek četl, tak by si možná mohl uvědomit, že pokud jsou takto zásadní odpůrci jeho reforem mezi těmi, kteří zastávají jasně pravicové hodnoty, že asi není vše zcela v pořádku... mimochodem, prof. Pavel Klener jistě také není komunista...